Je podzim 2025 , v dubnu tohoto roku jsme slavnostně otevřeli naše muzeum „Skladiště historie“ , přes dva roky usilovné práce a kompletní rekonstrukce bývalé drážní jídelny ( o tom si můžete přečíst ve článcích předchozích) přineslo ovoce a nám nadšení z vykonané práce. Již během rekonstrukce jsme byli postaveni před rozhodnutí a pro muzeum zásadní – co se bude dít s budovou před muzeem, stavební překážkou mezi muzeem a obcí. Také drážní objekt, původně sloužil pro zaměstnance traťovky, převážně žijící v Třebovici, nyní léta nevyužité a čím dál víc v nás klíčil trochu strach, komu objekt padne do rukou a co se bude kolem našeho muzea díky tomu odehrávat.

Další příběh, takřka jak přes kopírák, když jsem začali usilovat před lety o jídelnu. Objekt dlouhý bezmála třicet metrů, historicky zajimavý – v předválečném období zde byla německá škola, v sedmdesátých letech prošla budova přestavbou pro účely českých drah a dostavbou části, která spojila bývalou školu se sousedící bytovkou. Došlo k oslovení majitelů, byla vyhlášena soutěž – jak to bývá – vše trvá, takže i naše nervozita nabírala na obrátkách když se na objekt přijeli dívat zájemci, učinili jsme nabídku a po pár měsících jsme si mohli z hluboka oddechnout při zjištění , že je naše.

Slušný sousto, jak s tím naložit ? Návrhů bylo spousta, sklady, byty, poslat k zemi…….asi nejlevnější záležitost, ale ! Otevření muzea a zájem lidí nás motivoval natolik, že v tom chceme pokračovat a rádi bychom vytvořili další kulturní místo v návaznosti na muzeum. Vždyť se to nabízí, budovy spolu sousedící, v centru obce , u vlakového nádraží. Bude to dřina a spousta práce .

Je podzim 2025 a opět bereme do ruk kladiva a zbíječky. Bušení kladiv pokračuje !