Třebovice (německy Triebitz) jsou obec na východě Čech v Pardubickém kraji.
Leží v okrese Ústí nad Orlicí a má 813 obyvatel. Nachází se na jižním okraji okresu Ústí nad Orlicí hned u hranic s okresem Svitavy.
Obec se táhne údolím podél řeky Třebovky od hráze rybníka Hvězda. Leží asi 16 km od okresního města Ústí nad Orlicí. Od České Třebové je vzdálena 6 km. Východně od obce se nachází Třebovické sedlo.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1304.
Třebovice leží na traťové spojnici Česká Třebová – Přerov
Železniční stanice Třebovice byla postavena na Olomoucko–pražské dráze společností Severní
státní dráha. Stanice se třemi kolejemi byla zařazena do IV. třídy a postavena před západní ústí
Třebovického tunelu v roce 1844. Architekt Anton Jüngling navrhl výpravní budovu jako stavbu
s vyšší střední části a přízemními postranními křídly. Střední část tvořila vodárenská věž.
Střechy byly sedlové.
V roce 1864 bylo rozhodnuto tunel opustit, postavit přeložku vedenou na povrchu a železniční stanici přiblížit do blízkosti Třebovice. Původní staniční budova byla upravena na obytný dům, k tomuto účelu slouží dodnes (Třebovice č. p. 197).
Na novém místě byla postavena přízemní hrázděná staniční budova. V roce 1889 společnost
Moravská západní dráha postavila novou drážní budovu, dva obytné domy, skladiště, kruhovou
točnu a vodárnu. Projekt staveb vypracovalo c. k. generální ředitelství státních drah.
Výpravní budova byla patrová stavba se středním dvouosým rizalitem s trojúhelníkovým štítem. Objekt byl zastřešen sedlovou střechou.
V padesátých letech 20. století byla provedena nadstavba pro získání obytného půdního prostoru a přistavěna přízemní část určená pro veřejnost.
Ve stanici se dochovala patrová vodárenská věž s bedněným pláštěm v patře a s přistavěným
přízemním křídlem k západní straně. V křídle byl byt pro strážníka, který měl i venkovní zděnou
pec.
Třebovický tunel, ležící zhruba kilometr východně od stanice Třebovice v Čechách na trati
Olomouc – Česká Třebová pod Třebovickým sedlem, patřil k nejstarším železničním tunelům ve Střední Evropě a byl, společně s Choceňským a Tatenickým tunelem, prvním na českém území.
Byl postaven v letech 1842–1845, poté opuštěn v roce 1865, obnoven 1931–1932 a definitivně
zrušen v roce 2005 při stavbě třetího železničního koridoru, na kterém je pouze krátký nový
tunel.
Jeho stavbu i provoz provázely stálé problémy, způsobené především obtížnými geologickými
podmínkami. Směs jílů a mokrých písků je pro takovéto stavby krajně nevhodná.
Hvězda je rybník na řece Třebovka v katastru obce Opatov v okrese Svitavy. Nachází se jižně
od obce Třebovice ve vzdálenosti 6,5 km jihovýchodně od České Třebové. Má rozlohu 79 ha a
objem přibližně 1,6 milionu m³. V západní části rybníka se nachází zalesněný ostrov ve tvaru
šlápoty, kde podle lidové tradice stávala tvrz.
Případné stopy po ní (ani písemné prameny) se však nedochovaly. Na severním břehu donedávna stával dvůr a zámek Hvězda.
Traduje se o havarovaném vojenském letadle, spadlém do rybníku Hvězda za války, ovšem ani k této události nejsou žádné známe písemné informace.
Co však zdokumentované je, jsou další dvě letecké havárie.
Dne 13. září 1966 se západně od obce Damníkov zřítil stroj L-200A Morava, na jehož palubě
zahynul pilot a čtyři cestující. Jednalo se o „aerotaxi“ leteckého oddílu ČSA, které pilotoval
velice zkušený pilot M. Meisner. K havárii došlo za špatného počasí a nebyla nikým z okolí
zpozorována. Letoun nedoletěl do cíle, pátrání po letounu trvalo celé čtyři dny.
Dne 12.10.1968 nehoda polského armádního vrtulníku SM-2, ke které došlo v 16:27 .Stroj
havaroval ve špatném počasí v katastru obce Rudoltice, východně od České Třebové. Událost
se obešla bez zranění posádky i cestujících. Nehoda se odehrála jen několik set metrů od
místa, kde o dva roky dříve za podobných okolností (špatné povětrnostní podmínky) havarovala
L-200 „Morava“ OK-OFC.
V r. 1938 i Třebovice patřila k odstoupenému území z důvodu odtržení Sudet. České
obyvatelstvo opustilo osadu a zůstalo zde přes válku jen několik málo českých lidí, většinou ze
smíšených manželství. Během tohoto období , zejména ke konci války docházelo k budování
obranných linií na strategických místech průsmyku mezi obcemi Třebovice a Anenská Studánka
německou armádou a civilního obyvatelstva proti příchozí Rudé armádě. Do dnes jsem patrné
pozůstatky zákopů.
O zmíněných událostech budou sepsány články na základě průzkumů a hledání, které jsme uskutečnili nejen v okolí obce Třebovice.
Třebovice v letopočtech
1293
První zmínka o Třebovici je v Zemských deskách v době vlády českého krále Václava II (1278-
1305). Píše-li se však v roce 1293 o osadě (civitas Triovia), odlišné od „Tribovia maior – větší
Třebová“, předpokládá to již osadu vzniklou nebo vznikající vedle České Třebové. Že však
Třebovice byly větší osadou, vynikající nad okolím, lze soudit z toho, že již roku
1350
měla samostatnou faru což bylo v tehdejších dobách velkou zvláštností. Německé obyvatelstvo se
sem začalo stěhovat v době Jana Lucemburského.
1622
Otevřené údolí Třebovky, sousedící s lanškrounskou pánví bylo sice výhodné k osidlování, ale
nevýhodou ve všech válečných změnách. Touto cestou se valily vždy proudy vojsk buď z Čech na
Moravu nebo opačně. Tudy táhli i Husité z Litomyšle k Lanškrounu, kde zbořili klášter i hrad
Mirandu, tudy vpadli Švédové v nešťastné 30-ti leté válce ze svého opevnění nad Lanškrounem z
osady Landov, mající dodnes jméno po neblaze proslulém švédském generalovi Laudonovi. Tudy i
odcházeli čeští emigranti na Moravu, do Slezska i do Polska. V té době ve vylidněném a
zpustošeném kraji zanikla i Třebovická fara. Když pak po bitvě bělohorské koupil Lanškrounské
panství, k němuž i Třebovice patřila, kníže Liechtenstein, usadil ve zničených obcích Němce z
Bavor, Horní Falce a ze Slezska – tak byl poněmčen náš kraj.
1630
Na Lanškrounsku řádil mor
1739
originální pečetidlo obce Třebovice z roku 1739
1761
zřízena samostatná farnost
1789
měla obec 125 domů
1829
postavena silnice Lanškroun – Svitavy
1835 – 1838
vybudován dnešní kostel, na jeho místě stál starý – dřevěný
1837
měla obec 175 domů a 1125 obyvatel
1843 – 1845
stavba železnice Olomouc – Česká Třebová s tunelem
1846
měla obec 186 domů a 1281 obyvatel
1847
vybudována brněnská trať
1866
tunel u Třebovice opuštěn a dráha přeložena , proto byla opuštěna „stará stanice „ nedaleko tunelu
a vystavěna dnešní stanice
8-13. července a 9-15.srpna leželo v obci pruské vojsko
1869
1086 obyvatel
1874 – 1875
postavena silnice Lanškroun – Česká Třebová
1876
založen Sbor dobrovolných hasičů
1879
1156 obyvatel
1889
vybudována trať Třebovice – Moravská Třebová s názvem Moravská západní dráha
1890
1176 obyvatel
1896
zřízen poštovní úřad
1897
postavena cesta do Anenské Studánky
postavena nová – nynější – škola, dříve byla v domě čp.4
1899
postavena cesta na horním konci obce
1900
1163 obyvatel
1901
obec vysázela ovocné stromořadí podél okr. Silnice k Damníkovu ( tzv.stará cesta z křižovatky k
strážnímu domku, pod ním podél trati k silničnímu podjezdu )
1910
1207 obyvatel
1914 – 1918
1.světová válka , ze zdejší obce padlo 28 mužů
1918
vznik Československé republiky
České obyvatelstvo se nemohlo národnostně rozvíjet. O každý úspěch v pravém slova smyslu se
muselo rvát a přece i zde byla postavena menšinová česká škola pro děti těch českých lidí, kteří zde
hledali obživu, především jako zřízenci a úředníci československých státních drah nebo jiných
úřadů. A po bolestném odtržení Sudet v r. 1938 i Třebovice patřila k odstoupenému území. České
obyvatelstvo opustilo osadu a zůstalo zde přes válku jen několik málo českých lidí, většinou ze
smíšených manželství.
1921
měla obec 205 domů a 1139 obyvatel
1926
první rádio ve Třebovici
1927
postavena pila
1928
zakoupena motorová stříkačka
1928 – 1929
tuhá zima
1929
začalo se stavbou druhé koleje
zaveden telefon na poštu
1930
1176 obyvatel
1931
znovu budován Třebovický tunel opuštěný v roce 1866
1932
druhá kolej předána do provozu, došlo k rošíření stanice
položen el.kabel z České Třebové, přes Rybník , Třebovice do Damníkova a Opatova
zbudován transformátor u domu čp.172 a napojena stanice
1933
postavena silnice Třebovice – Česká Třebová (14)
začalo se stavbou české školy čp.244
