Dům s pumpou.
S výstavbou jednokolejné železniční trati z Třebovic do Prostějova, tzv. „Moravské západní dráhy“,
vedoucí na východ podél „Hřebče“ musely být v oblasti stanice provedeny další technické
modernizace, protože cesta pro člověka i stroj zpočátku končila v Třebovici.
Strojovna byla postavena pro zásobování lokomotiv. Točna řídila směr jejich jízdy, chybějící uhlí
bylo přiváděno do tendrů a nedostatek vody v kotlích byl doplňován potrubím z vybudovaných
studen pomocí čerpadel.
V Třebovici jak je známo , nebyl žádný vodovod. Železnice ho však měla, a to z čerpací stanice
vzdálené asi 300 metrů. Toto „depo“ se nacházelo vedle potoka a skládalo se z kotelny a vodárenské
věže s externím ukazatelem hladiny vody. Voda byla do potrubí vháněna pomocí „pulzometru“.
Fungovalo to tak, že pára , automaticky ovládaná, střídavě proudila z jedné komory do druhé,
nasávala vodu a pod tlakem ji dále dopravovala.
K dispozici byl také servisní byt pro obsluhu. Jedním z obsluhy byl i Johann Lanschiger , který měl
vedlejší byt v domě číslo 124.
Nezapomeňme na vysoký komín čerpací stanice, který svým černobílým kouřem signalizoval
provozní činnost. Po druhé světové válce se zde usadil pár čápů a postavil na něm velké hnízdo.
Známé jsou také dvě studny, jedna v bezprostřední blízkosti stanice s dobrou pitnou vodou z
hloubky 25 metrů, druhá tažná studna poblíž.

Čerpací stanice v místech nynějšího domu č.p.209, sousední stavení č.p.118

mapa místa čerpací stanice k napájení vodou