Hondba za Vltavíny.
Předně pro úplnost za čím že se to honíme.
Vltavín neboli moldavit čí také teknit. Je drahý kámen, přírodní zeleně zbarvené sklo s charakteristickou strukturou povrchu zvanou skulptace. Vltavíny jsou jediné evropské tektity, horniny vzniklé v důsledku dopadu meteoritu.
Nejbohatší naleziště se nacházejí v jižních Čechách v oblastech kolem řeky Vltavy ,ale jsou nálezy i na Moravě.
To se musí zažít!
Jinak nelze dostatečně pochopit co se kolem Vltavínů dělo a možná ještě děje.
Zmasírovaní youtubem, články a hlavně fotografiemi zelených drahokamů, odhodláni udělat maximum proto abychom také nějaké našli, vyjeli jsme vlakem napříč republikou do jižních čech na známé lokality hledačů.

Již ve vlaku jela představivost na maximum, zpětně nejzábavnější a zároveň nejsměšnější byla
představa zda máme pytlíky na nálezy, jen ty velké jako dlaň si necháme a malé prodáme a tím se
investice do výletu vrátí.
Příjezd do Velešína, pivko v místní restauraci, skokem na ubytování a pěšky pádíme do nedaleké vsi u které je známá pískovna. Již bylo odpoledne, cesta šla rychle, všude pole a sem tam les, hned za pískovnou z dálky lze na polích pozorovat fleky, při bližším ohledání jsme překvapení, že se jedná o výkopy „hledačů/kopáčů“.
Nebojí se ničeho a klidně kopou po nocích i na polích a v blízkosti komunikací. Jdeme dál, do sousedícího lesa a tam teprve zíráme, jedna hluboká díra vedle druhé, někde výkop do kterého by se dalo zaparkovat auto. Nevěříme, že se toto dá vykopat za noc, je jasné, že zde to jede těžce organizovaně.
Nacházíme lopaty, krumpáče speciálně upravené pro kopání vltavínů, mnoho poválených kbelíků a pet lahví na omývání. Zmocnil se nás i strach, je neuvěřitelné v jakém množství se výkopy nacházejí, některé jsou tak hluboé, že jako žebřík slouží hledačům pokácený a odvětvený strom
po kterém sešplhají do útrob země z písku. Za nás sebevražda, všude je pískové podloží, nestabilní, nikdo by nás nepřinutil do těchto děr vlézt. Však je to vidět i na stromech, jsou podkopané a již dokáží stát vzpřímeně jen stěží a jeden podpírá druhý.
Strach máme i z hledačů, ten pocit, že jsme na území, které si zabrala nějaká skupina a nemusí být kamarádská a je jedno, že jen procházíme, prostě cizáci.

Slyšíme hlasy, jdeme na nedaleké pole, jednak zjistit o koho jde, ale také si nějaký ten zelený zázrak na poli najít.
Náhoda tomu chtěla, šlo o pána, který je mediálně znám jako hledač a znalec Vltavínů, chvilku se bavíme, radí nám jak vltavín v hlíně poznat a rozejdeme se každý svou „brázdou“ v poli. Vše splývá, vltavín vidíme v každém kameni, tak je statečně dáváme do brašny a hledáme dál, po chvilce na nás volá pán – pojdtě sem, na místě nám ukáže na zem a ukazuje nalezený vltavín, pěkný nepoškozený kousek dlouhý pár centimetrů, jsme nadšení!
Na zemi je to černý kámen, skoro jako bobek od zvěře, až teprve při pohledu proti světlu se vyklube
krásná zelená barva. Pogratulujeme a jdem dál každý svou cestou, už je pozdní odpoledne, cesta zpět je cca 7km, vyrážíme na ubytování. Rychle se stmívá a za nedlouho jdeme ve tmě, zapínáme čelovky a dle map v mobilu jdem rovně vzdušnou čarou, lesem, polem a stále dokola, v dálce vidíme světla z Velešína. Jdem rovně k nim, na čas nám zmizí a jak se dostaneme na horizont opět je vidíme. Všímáme si v dálce za námi pomalu jedoucího vozu, v podstatě kopírujícím naší cestu, jdeme dál a spekulujeme. Za dalším horizontem už jsme si jisti, že nás sleduje. Zhasínáme čelovky a v tu ránu auto vyrazí plnou rychlostí našim směrem, po chvilce váhání co dál rozhodnutí v klidu pokračovat jdem a auto se blíží.
Přijede k nám, dvě osoby uvnitř se ptají co tu děláme, vysvětlujeme náš záměr dostat se do postele nejkratší cestou, vidí, že nemáme žádné nástroje a skutečně působíme jako turisti, rozloučíme se a jdeme dál.

Možná nějaká domobrana proti hledačům, možná tajná policie co na ně číhá také, kdo ví. V noci padneme jako zvířata a druhý den se historie opakuje, nové lokality, pár rozhovorů s místními , dozvídáme se historky o hledačích a postupech policie při pátrání. Vše vstřebáváme a jsme nadšeni, že jsme se pro tento výlet a pátrání rozhodli a podnikli jej. Potkáváme mnoho dalších hledačů, je důležité rozlišit hledače a kopáče, hledat pomocí očí není problém když leží vltavín na povrchu, kopání je však zakázáno – je třeba upřesnit, že toto platilo v době před covidem. Aktuálně je do určitých lesů vstup zakázán již úplně právě kvůli skáze, která tam je kopáči napáchána.
Jen procházka lesem se může stát v nebezpečnou záležitost při pádu do výkopu a to obzvlášť večer, či v noci. Po dalším celém dni stráveném na polích a v lesích se večer uklízíme do místní hospůdky abychom zrekapitulovali naše snažení.
Verdikt je zdrcující, dva dny chození v teple s bagáží a potřebné sáčky na nálezy nerozbaleny. Nalezen jeden vltavín, spíš střípek vltavínu, ale dokázali jsme to.

Zážitek k nezaplacení.