Jak je u nás obvyklé , byla středa odpoledne a zazněla otázka “ …co o víkendu ? V pondělí je svátek, někam vyrazíme, co takhle Vlčí doupě v Polsku ! “

Bylo rozhodnuto, v pátek sedáme do vozu a vyjíždíme napříč republikou a přes celé Polsko k Mazurským jezerům, do východního Pruska , do hustých lesů, mimo hlavní trasy, takřka k baltskému pobřeží nedaleko hranic ruské exklávy Kaliningradu a Litvy. Cesta díky dálnicím nám pěkně utíkala, I přesto jsme ve voze strávily zhruba 8 hodin. Jsme na místě , vjíždíme do lesa hned vedle města Ketrzyn, do areálu Wilczy Szaniec , tedy Vlčí doupě , nebo take Wolfsschanze.

Vlčí doupě bylo vybudováno v letech 1941 jako utajené stanoviště , kde Adolf Hitler řídil válečné operace na východní frontě. Silně zabezpečený areál o rozloze 6,5km čtverečních plný bunkrů z masivního betonu pro hlavní velení a dalších staveb pro téměř 2000 lidí . Tento komplex vybudovalo za pouchý 9 měsíců 3000 dělníků. Skládalo se ze tří bezpečnostních zon, obehnáno zátarasy, ploty, dělostřeleckými střílny , minovými polemi. Takticky byl areál budován v lesích, střechy byli pokryty maskováním . Do komplexu vede železniční trať .

Hitler zde působil skoro nepřetržitě od června 1941 do listopadu 1944. Nejznámější událost, která se zde odehrála byl atentát na vůdce v červenci 1944 , plukovník Claus Schenk von Stauffenberg donesl výbušninu v aktovce do poradní místnosti dřevěné budovy, původně se porada měla konat v bunkru – kde by exploze měla ničivější účinky, díky pevným betonovým stěnám, avšak kvůli teplu se přemístila do dřevěného domku s mnoha okny, takže výbuh neměl takový účinek. Hitlera od exploze ochránil masivní dřevěný stůl a byl jen lehce poraněn, při atentátu zemřeli 4 lidé. Tento pokus o státní převrat byl zmařen, následovala vlna zatýkání, při niž bylo popraveno kolem 200 spiklenců včetně Stauffenberga a celkově zatčeno 5000 lidí. Tato událost vešla do dějin jako “Oprerace Valkýra” , na základě toho vznikl stejnomený film popisující tuto událost od počátku až do neúspěšného konce.

Toť něco málo z historie, jsme zde. Ubytováni přímo v areálu v hotelu, který dříve sloužil jako základna pro strážné oddíly. Místo je to pěkné a udržované, nicméně s 18tou hodinou se tu vše zavírá a ukládá ke spánku, sedíme v restauraci pod hotelem, mimochodem i ta je pěkná a stylově vyzdobená, dáváme si pivko, přijde servírka a hned nás upozorňuje , že pouze drink a polévka – dobrá, máme hlavně žízeň, v zápětí nás upozorňuje na zavíračku v 18 hodin, ok, padne ten čas, najednou tma a personál čeká u dveří abychom jim ukázali záda…..no nic, jdeme na pokoj, máme ějaké vlastní zásoby, nevíme zda tím, že jsme tak na severu, tma je zde dříve – možná je to jen pocit, každopádně ve 20 hodi jsme oba dva v říši snů. Samovolně vstáváme v 6.30 , pohled z okna do areálu a po parkovišti si to v klídku štráduje liška. Zajimavé jak pohodově a bez strachu prochází mezi bnkry a mizí z dohledu.

Procházíme bunkry kde se rozhodovalo o zásadních událostech druhé světové války, jsou to obří kryty z betonu, stny široké několik metrů, I když po opuštění areálu němci vše vyhodily do povětří, masy betonu ledasco přečkali . Jsou to torza a memeta temného období, kde se scházela elita třetí říše. Z některých zachovalých staveb jsou vytvořena muzea, pěkně a tématicky naladěné na toto prostředí. Je zde pěkná ukázka a replika místnosti kde došlo k zmiňovanému atentátu. Rozhodně stojí za to toto místo vidět a doporučujeme.

Prohlídka nám zabrala 2 – 3 hodiny, občerstvíme se a vyrážíme za ploty. Přecházíme jedinou kolej, železniční spojnici mezi světem a vlčím doupětem a zalézáme do zarostlého lesa, procházíme další zničené bunkry a budovy, které sloužili jako zázemí pro strážné a hlídky, všude leží suť, celkem bez problémů se v ní dají nalézt zajimavé předměty z doby, kdy to tu ještě žilo, například mosazná klička z okna budovy, růzá kování, k našemu překvapení I hylzny z flaku, krytka světla.

Protože nás historie a válka zajímá, tak jsou to předměty z kterých máme radost. Procházíme zákopy, obranné linie kolem vlčího doupěte, čas běží, žízeň zesiluje, tak vzhledem k času zavíračky se odebíráme zpět a večer proběhne jak přes kopírák předešlého večera.

Následující den se rozhoneme vyjet o 20km severněji, v podstatě až na hranici s Ruskem, do oblasti zvané Mamerki. Cestou tam, téměř na místě nám přes cestu majestátně prošel Los, obří zvíře, beze strachu přešlo a podél auta zmizelo v houštinách lesů. Jsme zde,soustava obřích bunkrů pozemních jednotek Wehrmachtu, neskutečné stavby a plně zachované, tuto oblast Němci opustily v rychlosti a neměli čas areál zničit. Zde měli velké plány, vybudovat kanál, spojnici s baltem a měla zde vzniknout základna I na ponorkové loďstvo, zde už nečekejte tak komfortní prostředí, vše je v lesích , na velké ploše, spojené cestičkami a hustým porostem, kdo to nezná tak kolem bunkrů projede po jediné cestě a ani si jich nevšimne jaká je to džungle.

Nedalo nám to , zakupujeme vstupenky do bunkru a pak přichází překvapení, replika jantarové komnaty, krásně vytvořená velká místnost , v měřítku 1:1 kopie Jantarové komnaty. Následně v útrobách budovy místnosti upravené tak, že to připomíná vnitřek ponorky U-boat. Dioramata bitev, zejména bitvy o Stalingrad. Vše na velmi dobré úrovni, až je škoda, že venkovní prostředí tomu neodpovídá.

Vracíme se, čas běží, opět žízeň a hlavně průzkum okolí vlčího doupěte, cestou zpět potkáváme na silnicích průjezd Polské armády, je znát , že se pohybujeme v blízkosti hranic a nynější stav je jak na tenkém ledě. Jsme zpět v doupěti, pivko s pěnou ! Vrchní poznal od kud pocházíme a hned věděl, že chceme pěnu, snad jako jediný tvrdil nám, jdeme na průzkum, tentokrát druhá strana areálu, to už je skutečný prales, dost nepropustný a tak se vracíme na osvědčenou lokalitu za kolej.

To byl náš prodloužený víkend, nabitý poznáváním, nebýt to tak daleko, navštívili bychom zas, ale máme ještě spoustu plánů co vidět a na jiných místech, takže čas ukáže zda sem zase zavítáme. Z tohoto výletu vznikne i video, kde bude k vidění mnohem více.

Skladiště historie , září 2026